První písemná zpráva o krčmě v Hamru nad Kamenicí pochází z roku 1613 ze „Vejsadního listu“. Ten tehdy obdrželi polničtí hamerníci od vrchnosti – pánů Sobků z Kornic a na Kamenici. List jim potvrzoval značné výsady a zaručoval, že všichni dělníci, havíři, šmelcíři, uhlíři i ostatní měli zajištěn svobodný a bezpečný příchod i odchod.
Od dob, kdy krčma sloužila jako místo odpočinku a posilnění pracovníků, se šenk až do přestavby v roce 1794 odbýval ve světnici, která byla jedinou vytápěnou místností. Budova byla jen o málo větší než ostatní chalupy. Původní velikost dnes připomíná severní stěna roubená z nepřisekávaných kmenů, ze které vystupuje pozůstatek kamenné zdi – místa, kde ještě před rokem 1974 stávala chlebová pec.
V roce 1788 koupil krčmu (čp. 4) od vrchnosti Václav Zábský. K nákupu se pojila řada povinností – mimo jiné účastnit se 14 dnů roboty a odevzdat vrchnosti jednu štuku příze.
O pár let později, v roce 1794, nechal krčmu na tehdejší poměry velkolepě přestavět a přizpůsobit hostinskému provozu. Výčepní místnost sice nadále sloužila i jako obytná světnice, byla však větší a vyšší. Na okapové straně měla hned tři okna (v té době bývalo na Hlinecku zvykem mít jediné), větší černou kuchyni a vedle šenku také „panskou“ světničku určenou pro „lepší“ hosty.
Ani zánik hutí na konci 17. století zdejší čilý ruch nezastavil. Místo hamernické chasdy sem sice začali chodit tkalci, ale především formani a cestující na stále rušnější Moravské silnici, která spojovala východní Čechy s Moravou. To byl také důvod, proč v maličké vesničce o 25 domech postavil v 1. polovině 18. století židovský obchodník Weiner další hospodu (později známou jako Streislerovu, rodinnou vlastněnou v letech 1793–1925).
Postupem času se ze Zábskovy hospody vytratilo vybavení běžné světnice a přibylo prostoru pro hosty. Místo ožívalo letními návštěvníky, schůzemi hasičů, bály a divadelními představeními. V roce 1919 se do hospody přiženil Bohuslav Pujman, pozdější hamerský starosta, čímž se hostinec stal také obecní úřadovnou. Vedle staré plechové cedule o zákazu žebroty z roku 1885 tu visela oválná cedule s nápisem: „Země: Čechy; Okres: Chrudim; Obec: Svobodné Hamry“. Po jeho smrti v roce 1954 zde hospodu vedla vdova s rodinou dcery Homolkových.
Dnes je krčma citlivě zrekonstruovaná a slouží jako vyhledávané a příjemné zastavení na výletech. Bývalé hamry byly pýchou i pozdějších majitelů statku – tradovalo se, že se tu ulilo vůbec první dělo v Čechách a že si sem Žižkovi bojovníci jezdili pro koule do houfnic.
Ačkoliv po starých štolách dnes již památky nejsou, staré pověsti mluví o dolování u splavu na řece Chrudimce, což dodnes připomínají malebné kamenické rybníky.